Slavonice

Historie

Území mezi řekou Dunajem, Chubou (Kaja) a Dyjí připadlo po bojích římskoněmeckého krále Jindřicha III. za pomoci markrabího Vojtěcha Babenberského s českým knížetem Břetislavem I. k Východní marce, přičemž řeka Dyje tvořila vojenskou hranici mezi Moravou a Východní markou. Král Jindřich III. si z titulu zeměpána ponechal většinu území a některá udělil do přímé správy Babenberkům. V jejich službách kolonizovali od konce 11. století území východním směrem od hradu Rakous (Raabs an der Thaya) až po Bítov jejich ministeriálové páni z Perneka, hrabata původem z dolního povodí Innu ve východním Bavorsku; od hradu Rakous směrem na Slavonice řídili kolonizaci norimberští purkrabí, kterým byla Jindřichem III. správa hradu Raabs an der Thaya svěřena. a vranovský purkrabí Vikard z Trnavy (Wicardus de Tyrna), na jehož listině z roku 1260 se poprvé objevuje slavonický farář Werner (dominus Werner plebanus de Zlawinc). V roce 1263 je poprvé písemně zmíněna též slavonická fara.

Slavonice v majetku pánů z Hradce

Od 13. století se osada, založená na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, nacházela v držení pánů z Hradce (r. 1294 Ulricus de Novadomo). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů.

Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice. Během třicetileté války bylo město vypleněno švédskými vojsky. Navíc v letech 1680–1681 postihl slavonické obyvatele mor, který pokosil velmi mnoho životů. Z těchto útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží. Úpadek města, který po těchto událostech následoval, ještě prohloubilo přeložení poštovní cesty z Vídně do Jihlavy přes Znojmo v roce 1760. Dům čp. 62 tehdy byl přepřahací stanicí na této cestě.

Dne 7. září 1902 byla vybudována a uvedena do provozu železniční trať Kostelec u Jihlavy – Slavonice a také budova železniční stanice ve Slavonicích. O rok později, v roce 1903 došlo k propojení Slavonic s rakouským Waidhofen an der Thaya a dále pak se stanicí Schwarzenau na císařské železnici z Vídně do Českých Budějovic.

Evakuované obyvatelstvo

Dne 24. května 1915 přijelo z oblasti Tridentsko-Horní Adiže (Trentino-Südtirol) Jižního Tyrolska 144 uprchlíků: z obce Campi u Riva del Garda a obce Nago (Nago-Torbole). Dne 12. července 1916 dorazilo 144 židovských uprchlíků z Bukoviny: Černovice (Czernowitz), Czudin, Molodia, Kotzman, Berhomet (Berehomet), Sadagora, Banilla, Rakowitz, Halycz, Gurahumora, Wiznitz, Deljatyn (Delatyn), Mikuliczyn, Bojan, Zucka, Lużan, dále pak z Haliče: Kolomea, Kutty, Horodenka. Všichni byli ubytováni privátně u rodin.

Československá republika

Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 a vzniku Československé republiky reagovalo město s převážně německým obyvatelstvem připojením k provincii Deutsch Südmähren se sídlem ve Znojmě. Proto musela být do města povolána československá armáda, aby podrobila město moci nového československého státu. V té době rozpad monarchie ale znamenal velké problémy pro místní textilní továrny, které ztratily tradiční odbytiště v bývalé monarchii a tato situace se ještě zhoršila vypuknutím celosvětové hospodářské krize na přelomu 20. a 30. let dvacátého století. Elektrifikace města byla dokončena připojením na síť ZME Brno v roce 1929.

Turistický ruch měl na starost německý turistický „Deutscher Touristenklub“ se sídlem ve Znojmě pod ústřední organizací „Hauptverband deutscher Gebirgs- und Wandervereine in der Tschechoslowakischen Republik (HDGW)” / Ústřední svaz německých horolezeckých a turistických spolků. Od roku 1927 též dolnorakouský svaz pro cestovní ruch v Podyjí „Fremdenverkehrsverband für das Thayatal“ se sídlem v Raabsu an der Thaya, jehož členy se stala československá podyjská letoviska Znojmo, Vranov, Frejštejn a Slavonice, její československá sekce sídlila ve Znojmě na Mariánském náměstí čp. 8.

Podél státní hranice byla v letech 1936 až 1938 vybudována soustava pohraničních pevností, které se dochovaly dodnes a jsou zásluhou nadšenců udržovány v dobrém technickém stavu a přístupny veřejnosti. Některé z těchto pevností jsou přímo v intravilánu města.

Léta 1938 až 1945

Po Mnichovské dohodě, v důsledku které se Slavonice staly součástí nacistického Německa, odcházelo české obyvatelstvo dosazené na postech československé státní služby (četnictvo, financové, poštovní a drážní personál, učitelé a úředníci) z důvodu zrušení služby na odstoupeném území zpět do vnitrozemí.

Celý soudní okres Slavonice byl odstoupen (německy „Machtergreifung“) dne 8. října 1938 mezi desátou a dvanáctou hodinou, když do Slavonic dorazilo německé vojsko 44. divize Vídeň. Generálové Hans Schmidt, Werner Kienitz a Albrecht Schubert byli ubytováni v hotelu Alfa a v hostinci Ferdinanda Placha, mužstvo Wehrmachtu se ubytovalo po domech. Dne 15. října 1938 se konala na počest generálplukovníka v. Brauchitsche, který tudy projížděl, vojenská přehlídka jedné setniny 134. pěšího pluku, jedné baterie 96. dělostřeleckého pluku a jedné setniny střelců.

Slavonice se staly součástí říšské župy Dolní Podunají (Niederdonau) sousedního Rakouska. Dolní a Horní náměstí bylo radnicí přejmenováno na Adolf-Hitler-Platz a Konrad-Henlein-Platz hned v první říjnové euforii roku 1938. Po přiřazení k Ostmarce se chystala přejmenovat i další ulice a náměstí: Hermann-Göring-Straße (Ulice Hermanna Göringa) , Platz des 8. Oktober 1938 (Náměstí 8. října 1938), Heldenplatz (Náměstí hrdinů), Straße der Befreiung (Ulice osvobození), Straße der SA. (Ulice jednotek SA), ale také ulice nazvané po německých velikánech jako Hindenburg-, Bismarck-, Goethe- a Kantstraße.

Období po 2. světové válce

Slavonice „kapitulovaly“ již 7. 5. 1945 a zdejší starosta byl telefonicky vyzván 9. 5. 1945 z Dačic, aby obyvatelstvo předalo zbraně do rukou tříčlenné delegace zdejších Čechů, právě oné zatímní radě národního výboru. Když 9. května 1945 dorazily první jednotky Rudé armády, nepodobalo se slavonické náměstí osvobozenému městu, ale díky bílým praporům z oken na náměstí to byl obraz vzdávajícího se dobytého místa. Na přelomu května a června pak postihl celý region, včetně Slavonic, tzv. divoký odsun, když bylo ve dnech 6. – 8. 6. 1945 dobovou terminologií „vyčištěno“ celé území zdejšího okresu od německého obyvatelstva.

Dne 30. srpna 1946 rozhodl MNV o přejmenování ulic: (Komínová) na ulici Polní; Spitalgasse (Špitálská) na ulici Jana Žižky; Langegasse (Dlouhá) na ulici Jana Švermy; Alt Bach (Starý potok) na ulici Na potoku; Seegasse (Jezerní) na ulici Svatopluka Čecha; Fratresgasse (Fráterská) na ulici Svojsíkovu; nově byly pojmenovány ulice ve Vilové čtvrti (Villenviertel): ulice P. Bezruče, K. Čapka, Mánesova, ulice B. Smetany, ulice ke kostelu Božího těla z ul. J. Žižky obdržela název ulice Julia Fučíka. V květnu 1947 byla na všech cestách vedoucích do Rakouska instalována závora. V roce 1948 byl v blízkosti hranice zbořen mlýn Karla Gottfrieda, dřevěná chata (bouda) spolku Deutscher Turnverband (ve správě Junáka) a včelín. Vnitřek města byl v roce 1949 prohlášen vládou republiky za státní památkovou rezervaci. „Stavoprojekt“ Praha byl pověřen vypracováním projektu na rekonstrukci v původním stavu.

Od 1. května 1950 bylo zřízeno hraniční pásmo do hloubky 2 až 4 km. Osoby starší 15 let s trvalým bydlištěm v tomto pásmu nebo osoby, které do pásma chtěly vstoupit, se musely prokazovat zvláštní legitimací, vydávanou ONV v Dačicích. Do pásma byly zahrnuty i rybníky po levé straně Stálkovské ulice. Hranice pásma obíhala město ze tří stran. Volný přístup zůstal jen na silnice do Stálkova, Českého Rudolce, Dačic a Starého Hobzí. Útvar Pohraniční stráže se přemístil z budovy čp. 91 (nyní čp. 523) na Horním náměstí (tehdy na Gottwaldově náměstí) blíže k hranici do celní budovy.

V roce 1953 bylo město nakonec zahrnuto do hraničního pásma, což zapříčinilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a velmi silně omezilo i případný cestovní ruch v této oblasti. Teprve v roce 1960 při reorganizaci okresů a krajů bylo zastavěné území města vyjmuto z hraničního pásma a mohlo začít využívat cestovního ruchu. Dne 31. srpna 1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací. Od správní reformy 1. července 1960 náležejí Slavonice k Jihočeskému kraji, okresu Jindřichův Hradec. V rámci integrace obcí byly v roce 1964 ke Slavonicím připojeny dříve samostatné obce Vlastkovec, Mutišov a Maříž, později, v roce 1972, také poslední připojená obec Stálkov.

V období let 1945–1989 byl ve městě vybudován vodovod, kanalizace, čistička odpadních vod, centrální kotelna, budova nové základní školy pro 650 žáků se školní jídelnou a dvěma tělocvičnami (1978), kulturní dům (1979), mateřská škola pro 120 dětí (1983), nová hasičská zbrojnice, autobusové nádraží, nový fotbalový stadion, kuželna, postaveno panelové sídliště se 126 městskými a družstevními byty a připravena nová obytná zóna pro stavbu nových individuálních a řadových rodinných domů. V této oblasti (ulice generála Svobody a Lebeděvova), převážně místní občané postavili 77 nových rodinných domů. Značnou měrou v této době přispěly ke zvýšení počtu bytových jednotek ve městě místní podniky, které postavily bytové domy s celkovou kapacitou přes 50 bytů. Na konci padesátých let 20. století byly zahájeny také pravidelné a řádné opravy historického středu města, zvláště fasád domů na obou slavonických náměstích, které v té době byly ve valné většině ve vlastnictví státu. Na konci tohoto období byla také zahájena výstavba zdravotního střediska a lékárny, která byla dokončena v roce 1990.

Po roce 1989 byly postaveny ještě čtyři městské panelové domy s 56 byty. Individuální bytová výstavba se výrazně nerozvíjela z důvodu nedostatku stavebních parcel, ale i z důvodů ekonomických. Město pokračovalo v budování nových staveb občanské vybavenosti, jako správní budova na fotbalovém stadionu a dům s pečovatelskou službou, byla dostavěna budova zdravotního střediska a lékárny. Na stadionu bylo vybudováno víceúčelové hřiště s umělým povrchem a umělý povrch dostala i běžecká dráha. Místní závod na zpracování dřeva postavil ekologickou spalovnu dřevního odpadu, který se před tím vyvážel téměř bez užitku na skládku. Spalovna, která vyráběla elektrickou energii a teplo pro vlastní potřebu je nyní zcela mimo provoz, neboť v roce 2023 vyhořela místní pila a ve Slavonicích zcela skončilo zpracování dřeva. Objekty bývalého manipulačního skladu a pily jsou nyní opuštěné a bez užitku chátrají. O práci přišlo cca 80 zaměstnanců. Každoročně stát i obec investují značné finanční prostředky na opravu a regeneraci památek. Do města byl v roce 1998 přiveden zemní plyn. Byly provedeny rekonstrukce povrchů obou slavonických náměstí, v posledních letech se také podařilo opravit část místních komunikací. Je postupně opravováno a zpřístupňováno veřejnosti městské podzemí. V roce 2012 byla dokončena rekonstrukce čističky odpadních vod v hodnotě téměř 90 milionů korun.V roce 2024 byl na místním hřbitově vydlážděn centrální chodník. V místním závodě Otavan, kde pracovalo do roku 1989 450 zaměstnaců, jich pracuje nyní podle vedení podniku Otavan 40.

Pamětihodnosti

• Pevnostní areál Slavonice – rekonstruované zbytky opevnění z roku 1938 přibližně 2 km od města směrem na Staré Město pod Landštejnem
• Renesanční historické jádro města
• Zbytky opevnění
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie – trojlodní bazilika; základy byly položeny v polovině 14. století
• Městská věž byla postavena v letech 1503–1549 za finanční podpory soukenického cechu. Barokní střecha je z roku 1750.
• Kostel svatého Jana Křtitele – jednolodní kostel zřejmě z přelomu 13. a 14. století, na fasádě sgrafitová pole z roku 1582 s náměty Ukřižování, Kladení do hrobu, Setkání Ježíše s Veronikou.
• Hřbitovní kaple svatého Kříže – založena v roce 1702, do průčelí zabudován portál hřbitovní brány z roku 1586 s reliéfní sochařskou výzdobou – figury svatého Jana a Panny Marie, Kristus – soudce na nebeské duze, štíty Zachariáše z Hradce a Anny ze Šlejnic, na klenáku mistrovská značka a iniciály LO (Leopold Österreicher)
• Poutní kostel Božího Těla (Svatého Ducha) s přistavěnou Loretánskou kaplí
• Kaple svatého Jana Nepomuckého je barokní stavba asi z konce první poloviny 18. století. Má polokruhový uzávěr, průčelí otevřené polokruhovou arkádou a volutový štít završený barokní postavou Panny Marie Immaculaty ve svatozáři.
• Městské muzeum Slavonice
• Dačická brána
• Znojemská (Jemnická) brána
• Slavonické podzemí, od roku 1998 přístupné veřejnosti
• Křížová cesta
• Bývalá luteránská modlitebna v domě čp. 517 na Horním náměstí, vymalovaná příběhem Zjevení svatého Jana v roce 1568
• Měšťanský dům čp. 532

Osobnosti

• Jan Matěj Butz z Rollsbergu (1712–1803), olomoucký kanovník, prelát kapituly a rektor olomoucké univerzity
• Karel Godefried von Rosenthal (1738–1800), olomoucký kanovník a světící biskup olomoucké diecéze
• Anton Leydolt (1814–1885), dědičný poštmistr, v letech 1867–1873 starosta 15. vídeňského okresu (Rudolfsheim-)Fünfhaus, 1870–1878 poslanec Moravského zemského sněmu, 1871–1872 poslanec Říšské rady, od 18. července 1894 nese jeho jméno vídeňská ulice „Leydoltgasse“ (bývalá ulice Friedrichgasse). Po jeho ženě Rosině je pojmenována ulice Rosinagasse.
• Josef Schum (1816–1901), katolický kněz a děkan v Opavě, člen Řádu německých rytířů
• Josef Steindl (1852–1932), sochař
• Ferdinand Netouschek (* 25. květen 1861 Jaroměřice nad Rokytnou (čp. 41); † 13. listopad 1922 Slavonice), pedagog, německý národopisec a spisovatel, navštěvoval obecnou školu v Jaroměřicích, následně gymnasium (Hernals, Znojmo) a v letech 1876–1880 učitelský ústav v Brně. Začínal jako učitel v Hodicích, působil jako odborný učitel v Drnholci, Jihlavě a od roku 1905 jako ředitel měšťanské školy ve Slavonicích. S Janem Tirayem spolupracoval na topografii slavonického okresu pro Vlastivědu moravskou a přispíval do listu Wiener Tagblatt.
• Ernst Tautenhayn (* 3. duben 1873 Vídeň; † 30. srpen 1944 Slavonice), rakouský herec a zpěvák (Lindentheater v Berlíně, 1893-95 v Grazu a Carltheater ve Vídni, Landestheater v Linci, člen Německého divadla v Praze, 1910-20 operetní tenorista Theater an der Wien a později Bürger-, Carl- und Johann Strauß-Theater ve Vídni, vystupoval též ve Wiener Volksoper. Jeho ženou byla zpěvačka Therese Schiner. Od roku 1941 působil jako profesor na nově zřízené Operetní škole ve Vídni. Po zahájení letecké války a bombardování města Vídně byl evakuován ve Slavonicích, kde v 71 letech zemřel.
• Zikmund Polášek (1877–1933), hudebník
• Johann Gabriel Anderle (1899–1957), novinář a spisovatel, za války propagandista Wehrmachtu, poté žil v Rakousku
• Leopold Tomschik (1903–1944), sociálnědemokratický odbojář, popraven nacisty
• Hubert Frank (* 1925), rakouský režisér a scenárista
• Vladimír Nekuda (1927–2006), archeolog, 23. června 2004 mu bylo uděleno čestné občanství města
• Stanislava Vojtíková-Janků (1933–2010), vojenská pilotka
• Ema Vácová (1941–1973), operní pěvkyně, sólistka státní opery v Drážďanech
• Lenka Lanczová (* 1964), spisovatelka