Písečné

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366, kdy Heřman z Hradce prodal Telč, Písečné se dvorem, jedním mlýnem a lesy Oldřichu ze Želetavy, od kterého pak Písečné odkoupil Záviš z Písečného. Po jeho smrti připadla ves pod správu moravského markraběte Jana Jindřicha. V době válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem získal Písečné s Dešnou olomoucký biskup Jan a v roce 1400 jeho bratr Mikuláš.

Na počátku 15. století se stala ves opět zemským majetkem. Král Zikmund ji jako léno propůjčil Petrovi Krokvicarovi z Nové Vsi, ale část vsi nadále zůstala církevním majetkem. Za zásluhy a škody utrpěné v boji proti husitům propustil v roce 1434 markrabě Albrecht Petru Krokvicarovi Písečné z léna. Majetek zdědil Mikuláš Krokvicar (r. 1493), kterému Vladislav Jagellonský propuštění z léna potvrdil. Po Mikulášovi držel Písečné Volf Krokvicar a po něm Hanuš Ludvík Krokvicar, kterému v roce 1601 zapsal Johann Kořenský z Terešova Slavětín s tvrzí, dvorem, pustou vsí Krokwitz a jedním ovčínem.

Hanuš panství Písečné a Slavětín prodal Krištofu Blektovi z Útěchovic. Vzhledem k tomu, že Krištof Blekta celou kupní cenu za panství nedoplatil, odkoupil pak pobělohorský konfiskát majitele Hanuše Ludvíka roku 1626 Hannibal ze Schaumburku. Jeho bratři zděděné panství, které sestávalo ze vsi Písečné a Slavětína s tvrzí, ovčína Krokwitz, dvou mlýnů na Dyji, vsi Nové Sady a patronátu, zpustlého dvora Krokwitz a čtyř poddaných v Bělčovicích v roce 1636 prodali Euchariovi Horstovi z Beranova. Po něm majetek zdědila jeho manželka Marie Kateřina (rozená von Freiberg, potřetí provdaná von Motschlitz).

V roce 1693 prodal její manžel Jiří Vilém z Moschlitz Písečné a Slavětín majiteli uherčického panství Donatu Heislerovi z Heitersheimu, který Uherčice, Písečné a Slavětín odkázal svému nezletilému synovi Františku Josefovi. Ten zděděný majetek v roce 1731 prodal svobodnému pánu Antonu von Hartig a jeho syn Anton Kazimír v roce 1764 Johannu Heinrichovi von Nimptsch. V roce 1769 připojil hrabě Thomas Viciguerra Collalto uherčické panství k rodinnému fideikomisnímu majetku v Brtnici, Černé a Rudolci.

Od 19. století bylo Písečné součástí politického okresu Dačice a společně s ostatními německými obcemi jihozápadní Moravy soudního okresu Slavonice. Po odstoupení pohraničního území v roce 1938 až do osvobození v roce 1945 spadala obec Písečné pod Třetí říši, župu Dolní Podunají v okrese Waidhofen an der Thaya.

Školství

Písečné spadalo spolu s obcemi Nové Hobzí, Markéta, Modletice, Václavov, Bělčice a Chvalkovice pod farnost Nové Sady. Jednoposchoďová budova fary v Nových Sadech pocházela z roku 1776. První zmínka o farní škole v Nových Sadech, jejíž předchozí dřevěná budova stála na školním kopci, pochází z roku 1650. V roce 1702 došlo za bouře k jejímu zničení a následně se vyučovalo po domech (čp. 21 a čp. 24). V roce 1843 byla v Nových Sadech otevřena nová školní budova s výukou v německém jazyce.

Po vzniku Československé republiky byla německá škola v Nových Sadech zrušena a následně v této budově zřízena česká menšinová škola, kterou navštěvovaly také české děti z Písečné. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 sloužila školní budova dětem nových českých osídlenců. V roce 1980 byla škola pro malý počet žáků zrušena a žactvo přiškoleno do Slavonic.

Živnosti

V roce 1887 se v obci Písečné s 587 obyvateli nacházely živnosti:

• Obvodní lékař: Bix Hermann
• Vinopalna s obchodem: Färber Michael
• Mlynáři: Hermann Landsmann — Anton Pfandler
• Obchod s konmi a obilím: Salzer Josef
• Výčep: Bauer Franz — Färber Adolf
• Výčep a obchod s drobnými domácími zvířaty: Androsch Johann
• Výčep a obchod s divočinou: Morawetz Johann
• Výroba šňůr a prýmků: Bauer Albert — Kaufmann Julius & Lazar
• Obchod se zbožím: Färber Joachim
• Obchod se zbožím, hostinec a výroba pálenky: Oesterreicher Leopold

V roce 1894 se v tržním městečku Písečném s 850 obyvateli vedle poštovního úřadu nacházely Spořitelna s úvěrovým fondem (Spar- und Darlehenskassa) a Spořitelní a úvěrový spolek pro Písečné a okolí, výroba ozdobných stuh, střapců, volánků, krajek, šňůr a prýmků firmy Gebrüder Kaufmann (Bratrů Kaufmannových) a panský dvůr hraběte Collalta s lihovarem. Dále zde byly evidovány živnosti:

• Hostinští Franz Barak, Artur Beckmann a Adolf Neumann
• Lékař Dr. Ludwig Schön
• Pekaři Johann Hock a Heinrich Schwarz
• Prodejci smíšeného zboží Michael Färber, Leopold Oesterreicher, Josef Salzer a Heinrich Schwarz
• Řezníci hostinský Franz Barak, hostinský Artur Beckmann (též prodej divočiny) a řezník Franz Wilimek
• Sklenář Alois Guttmann
• Hrnčíř Johann Füssel
• Truhláři Ludwig Helm a Rudolf Pantalitschka
• Hodinář Johann Langenfelder
• Kolař Johann Endl
• Tesař Johann Böhm
• Zasilatelství medu Anton Tom
• Mlynáři (s pilou) Franz Hladowetz a Anton Pfandler
• Zámečník Franz Burian
• Kováři Franz Bauer a Franz Fiala
• Krejčí Franz Hartmann a Franz Pollak
• Obuvníci Karl Dolmann, Franz Janoschek, Karl Kugler a Johann Neubauer

V roce 1914 zřídil mlynář Antonín Pfandler vodní elektrárnu (jako vedlejší provoz při mlýně a pile), elektřinu dodával do obcí Písečné a Nové Sady.

V roce 1925 se v Písečném nacházel panský zámek hraběte Collalta se dvory Písečné 128 hektarů a Krokovice 106 hektarů, správa velkostatku a panský lihovar, textilní továrna bratrů Kaufmannových, mlýn s pilou a elektrárnou Antona Pfandlera, dále úřady jako četnická stanice, finanční pohraniční stráž, poštovní úřad a ordinace obvodního lékaře.

Spolky

• Spar- und Darlehenskassen – Verein für Piesling und Umgebung / Spořitelní a záloženský spolek pro Písečné a okolí (založeno 16. prosince 1908)
• Freiwilliger Feuerwehr
• Pieslinger Männer-Gesangverein
• Bund der Deutschen Südmährens
• židovský podpůrný spolek „Israelitischer Armen- und Kranken-Unterstützungs-Verein”
• židovský pohřební spolek „Unterstützungs- und Leichen-Verein Chevrah-Kadischah”

Pozemková reforma

Velkostatek hraběte Collalta v Písečném a Slavětíně sestával v roce 1921 ze tří dvorů v Písečném, Slavětíně a Krokvicích, dvou lesních revírů, pily a lihovaru s 639 hektarů půdy (z toho 335 hektarů zemědělské půdy). Dvory Slavětín a Krokvice převzal Státní pozemkový úřad a následně je generální ředitelství Státních lesů a statků nabídlo do pachtu. Zbytkový dvůr ve Slavětíně (90 hektarů) měl nejprve v pronájmu předseda slavětínské Národní jednoty, který jej nakonec od státu odkoupil. V Písečném Státní pozemkový úřad zabral pro drobný příděl čtrnáct hektarů orné půdy a jeden hektar luk, následně je pak odprodal devíti českým zájemcům do vlastnictví. V roce 1926 nebyla ještě pozemková reforma na velkostatku ukončena. Během pozemkové reformy bylo 53 ha rozparcelováno, zbytkovým statkům předáno 201 ha a zestátněno 284 ha. Dvůr v Písečném Státní pozemkový úřad rozdělil na dva zbytkové statky: 1. prodal Оskaru Schillerovi (95 ha), bývalému hospodářskému úředníkovi na velkostatku v Písečném; 2. Сyrillovi Mikovi (psáno též Mickovi, 92 ha), kterému v roce 1930 přidělil i panský mlýn s pilou (tzv. Rothmühle/Červený mlýn), jež do té doby v pachtu provozoval mlynář Hladowetz Franz; dvůr Krokvice/Krokwitz (110 hektarů) odprodal pozemkový úřad jako zbytkový statek zemědělci Zdenkovi Kopuletému, jenž na dvoře působil od roki 1922.

Odsun německého obyvatelstva

Přibližně měsíc po osvobození započal směrem od Slavonic partyzánský expediční oddíl pod velením plukovníka jezdectva Vladimíra Hobzy s odsunem německého obyvatelstva, který do Písečného dorazil dne 7. června 1945. Během dvou hodin po vybubnování obecním slouhou bylo obyvatelstvo s říšskoněmeckým občanstvím za střelby nad jejich hlavami vyhnáno za hranice do Dolního Rakouska. Během odsunu byla zavražděna učitelka mateřské školy (NS-Volkswohlfahrt-Schwester) a její dítě. Dva němečtí obyvatelé spáchali sebevraždu. O dva dny později bylo českým četnictvem vysídleno v Písečném se zdržující evakuované obyvatelstvo z Vídně s rakouským občanstvím. Své vzpomínky na konec války v Písečném sepsal Hannes Androsch, rakouský vicekancléř Bruna Kreiskyho a ministr financí, který s rodinou pobýval v Písečném od roku 1944 na statku svého prastrýce (u babiččina bratra z otcovy strany). Na zámku se nacházel zajatecký tábor s německými válečnými zajatci, kteří byli až do zrušení tábora využíváni na statcích jako pracovní síla. Bezprostředně po odsunu se do obce stěhovalo české obyvatelstvo z okolních obcí.

Pamětihodnosti

• Kaple svaté Kateřiny na návsi
• Židovský hřbitov
• Židovský dům
• Obec Písečné je uvedena na Komenského mapě Moravy z roku 1627
• Zámek Písečné sestává z pozdně gotické čtyřkřídlé budovy se středním dvorem. K budově zámku je na severu přistavěn lihovar. Západně od zámku stojí velká dvoupatrová sýpka z 18. století. Od roku 2016 se zámek (čp. 1) nachází v majetku zemědělské společnosti RHEA HOLDING Dešná, jehož vlastníkem je Josef Kolář.

Osobnosti

• Gaudenz Andreas Dunkler (1746–1829), probošt v Klášteře Klosterneuburg
• Jaromír Bartoš (1927–1972), filozof