Dešná (Okres Jindřichův Hradec)

Historie

Nejstarší historie

Poprvé je Dešná písemně doložena v roce 1320 v soupisu lén a vazalů olomouckého kostela, zřízeném za biskupa Konráda I. První písemná zmínka k farnímu kostelu pochází z roku 1376, kdy měl na místní faře sedět Niklas z Bernartic/Bernartitz, před tím působící v kostele svatého Michala ve Znojmě a písemně zmiňovaný ve vsi Radslavice u Zhoře, kde v roce 1375 zapsal jistému Taldovi a jeho ženě Anně svobodný dvůr s lesy a 7 poddanými. Dvůr se pak přes Theodoricha z Bulíkova a ovdovělou Anežku/Agnes dostal v roce 1380 do majetku slavonického občana. V roce 1446 biskupství propůjčilo lenní vsi Dešnou, Županovice, Ocmanice a Dyjákovice hraběti Michalu z Hardeka, poslednímu potomkovi rodu († 1483).

U příležitosti konsekrace kostela v roce 1494 rozšířil Hynek z Bačkovic a na Polici jeho předky učiněnou donaci oltáři sv. Doroty. V roce 1500 držel Dešnou potomek uherského rodu Georg Hans von Somerein a po něm Paul Stablowsky von Kowalowitz (rod z Horního Slezska), který v roce 1530 prodal půlku vsi se Županovicemi bratrům Ingramu a Wilhelmu z Puchheimu, představitelům a zastáncům dolnorakouské protestantské šlechty, za nichž také došlo kolem roku 1567 k osazení fary protestantskými duchovními. Pány z Puchheimu vystřídal v roce 1590 další dolnorakouský protestantský šlechtic Hanuš Volfahrt Štrejn ze Švarcenavy/Hans Wolfart Strein von Schwarzenau a jeho nástupce Jiří Štrejn/Georg Strein. Štrejnům patřilo mimo Dešné celé bítovské a vranovské panství, dále získali Uherčice, Nový Hrádek a Nové Syrovice.

V době rekatolizace Štrejnové jako jedna z nejmocnějších šlecht v Podyjí o své majetky přišla a Dešná byla zpočátku jako malé protestantské hnízdo biskupstvím spíše trpěna. Majetky přešly na jeho syny Adama Jindřicha/Adam Heinrich a Ferdinanda Jiřího/Ferdinand Georg. Dešnou kardinál František z Ditrichštejna v roce 1631 propůjčil dvornímu řediteli Jakubovi z Berchtoldu/Hofkammer Direktor Jakob von Berchtold a o rok později k Dešné přidal i Županovice.

V roce 1652 ves drželi Jakubovi synové František Benedikt, Matyáš Arnošt a Jakub Filip. Se svolením olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejnu Dešnou a Županovice v roce 1666 prodali svobodnému pánovi Františku ze Schneidau, takže obě vsi připadly k panství Staré Hobzí. V roce 1674 vystřídali svobodného pána ze Schneidau jeho synové Jindřich Burkhart a Antonín Josef. Svobodný pán Jindřich Burkhart ze Schneidau roku 1680 svoji polovinu na Dešné a Županovicích prodal bratrovi Antonínu Josefovi a ten obě vsi roku 1693 odprodal hraběti Františku Berchtoldovi k polickému panství. Po roce 1668 se začalo rozsáhlé telčské děkanství rozdrobovat a v roce 1770 vzniklo děkanství jemnické, kam přešly obce Jemnice, Staré Hobzí, Budeč, Dešná, Vratěnín, Kdousov, Krasonice, Velký Újezd, Nové Sady, Rancířov, Slatina, Budkov, Slavíkovice. Slatinu tehdy spravoval farář z Budče, Vel. Újezd, Budkov a Slavíkovice farář z Kdousova. Farnost Slavíkovice nebyla již obnovena a zůstala přifařena ke Kdousovu.

Polické panství

Polické panství tvořily obce: Police, Bačkovice, Dědice, Kostníky, Hornice, Kojatice, Lovčovice, Radotice, Dešná a Županovice. V polovině 19. století žilo v Dešné na 78 usedlostech 370 obyvatel, z toho 174 mužů a 196 žen. Farní [[Kostel Narození s a Rancířova, ale doraz, které přivítal předseda (Bezirksobmann) Dešná – budova české menšinové školy z roku 1925, v současnosti sídlo mateřské školy V roce 1931 proběhlo slavnostní odhalení pomníku padlým hrdinům ve Velké válce. Po větrné smršti v roce 1931 musela být opravena a měděným plechem znovu pokryta helmice kostela. Na celkový výdaj 98 000 Kč přispělo subvencí ministerstvo školství a národní osvěty. Na základě vyhlášky o malém pohraničním styku mezi Rakouskem a Československem z roku 1929, kdy bylo pohraničí rozšířeno do hloubky 15 km, se Dešná dostala do pohraničního pásma. Trvale usedlé obyvatelstvo, které v důsledku svého povolání nebo výkonu zaměstnání překračovalo státní hranici, si muselo obstarávat „osvědčení pro překročení hranice”.

Po zřízení nového čsl. státu se na jihozápadní Moravě zhroutil za Rakouska-Uherska léty budovaný dopravní systém napojený na Dolní Rakousko. V roce 1920 si představitelé místních obcí vymohli u ředitelství pošt a ministerstva pro veřejné práce zavedení jednoho poštovního autobusu na trase Slavonice-Písečné-Dešná-Jemnice, který umožnil spojení se železniční dráhou Slavonice-Schwarzenau a Slavonice-Jihlava, dále pak s lokální dráhou Jemnice-Moravské Budějovice. Na přelomu let 1935/36 se budovaly silnice pro automobilovou a autobusovou dopravu na trase Znojmo-Slavonice. Autobusová linka ČSAD Znojmo-Štítary-Nový Bítov-Vranovská přehrada-Vysočany- Korolupy-Dešná-Písečné-Slavonice nahrazovala příhraniční linku přes Vranov, Frejštejn/Podhradí nad Dyjí a Vratěnín.

V roce 1936 započalo Zemské vojenské velitelství Brno na úseku III. sboru čs. armády pod velením div. gen. Antonína Hasala na jižní Moravě se stavbou lehkého opevnění, které se v září 1938 táhlo od Slavonic až po Břeclav. Mimo toho se budoval překážkový systém a železobetonové chaty pro posádky (kasárna). U Županovic se nachá. V červnu 1938 se konala v Dešné dražba budovy a pozemků cihelny, které se zúčastnili brněnští zástupci Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a zástupci místní německé Spořitelní a úvěrové záložny Raiffeisenkasse. Bývalá cihelna připadla Spořitelní a úvěrové záložně.

Spolky

Dešná – pomník obětem druhé světové války

1896 Freiwillige Feuerwehr (FF), 8. okres Znojmo, 1926 nově zřízený okres Slavonice-Jemnice, do kterého přestoupily FF z okresu jihlavského (Staré Hobzí, Lidéřovice, Lipolec, Matějovec, Písečné, Český Rudolec, Stoječín, Stálkov, Cizkrajov, Bolíkov a Rancířov), z okresu znojemského (Dešná, Vratěnín a Lubnice) a z okresu vranovského Korolupy.
Deutscher Schulverein, po vzniku Československa Deutscher Kulturverband (DKV), od roku 1925 sídlo okresní pobočky DKV (župa rozdělená do okresů)
1889 Gesangverein Frohsinn
Deutscher Turnverband
Národní jednota pro jihozápadní Moravu
Bund der Deutschen, župa jižní Morava, okres Slavonice, vzhledem k tomu, že se v roce 1913 v Dešné rozpustila místní skupina „Bund der Deutschen in Südmähren”, nacházel se zbytek členské základny pod místním okrskem Županovice

Třetí říše

Po odstoupení německého pohraničí spadala Dešná pod říšskou župu Dolní Podunají, okres Waidhofen an der Thaya (okresní velení NSDAP: Wilhelm Hanisch). Soud se nacházel ve Slavonicích. Správní obec „Großgemeinde Döschen” tvořilo šest obcí. V Dešné fungoval poštovní úřad a matrika. Úřední kalendář z roku 1942 v obci uvádí 107 domácností, 422 obyvatel, z toho 198 mužů a 59 zemědělských závodů. Místní skupiny 23. okresu NSDAP se nacházely v obcích: Staré Hobzí/Althart, Český Rudolec/Böhmisch-Rudoletz, Dešná/Döschen, Lidéřovice/Lidhersch, Písečné/Piesling, Slavonice/Zlabings. Po odchodu českého faráře trvalo velmi dlouho než mohla být farnost obsazena. Nedělní mše sloužil farář z Rancířova. Fara sloužila také jako ubikace pro francouzské zajatce.

Československá socialistická republika

Dekretem presidenta republiky ze dne 27. října 1945 o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory došlo k obnovení země Moravskoslezské a správního okresu Dačice se soudními okresy Dačice, Slavonice, Telč a správního okresu Moravské Budějovic se soudními okresy Moravské Budějovice a Jemnice, jehož součástí se stala i obec Dešná. Od roku 1949 spadala obec na základě správní reformy z roku 1948 a vládního nařízení o územní organisaci okresů 3/1949 Sb. pod kraj Jihlavský, okres Dačice a soudní okres Jemnice. Po vyhlášení zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu se stala Dešná součástí Jihočeského kraje a okresu Jindřichův Hradec. Pod Místní národní výbor v Dešné, který se ustanovil po správní komisi v roce 1945, byla v roce 1960 sloučena obec Dančovice (MNV 1945 – 1960) a roku 1976 obec Županovice (Obec Županovice podřízena od roku 1964 MNV ve Chvalkovicích).

Období 1945–1948

Přibližně měsíc po osvobození započal směrem od Slavonic partyzánský expediční oddíl plukovníka jezdectva Vladimíra Hobzy, jemuž byli nápomocni členové Národní stráže, která od 12. května obsazovala na jihozápadní Moravě četnické stanice, vysídlovat německé obce v soudním okrese Dačice a Jemnice. Z Dešné bylo odsunuto celkem 429 obyvatel, z toho dva muži přišli o život. Podle údajů na německé straně zde došlo také k popravě tří mužů z Vratěnína a jednoho z Mešovic. Většina odsunutého obyvatelstva žije ve spolkovém státě Německa Bádensko-Württembersko/Baden-Württemberg. Bezprostředně po odsunu se do obce stěhovalo české obyvatelstvo z okolních obcí. Osídlování měla zprvu na starost správní komise (předseda řídící učitel pan Kroutilík), která spolupracovala s národním výborem a lidovým soudem v Jemnici. V srpnu 1945 nastoupil na faru administrátor P. František Hamerský, po něm v lednu 1946 P. František Hrabal z Tvrdonic.

Období po únoru 1948

Po nástupu KSČ k moci byl i v Dešné proces socialistické kolektivizace v 60. letech dovršen, meze rozorány a dobytek ve společných stájích. Konfiskovaný majetek státní převzaly Československé státní statky (státní statek Dešná, dále Český Rudolec, Nová Bystřice) a majetek privátní byl v rukou JZD (např. JZD Lovčovice, JZD Menhartice, JZD Slavonice, JZD Písečné, atd.). Další léta na Moravsko-Budějovicku a Dačicku přinesla slučování družstevního majetku a státních statků (Československý státní statek Dešná). Při státním statku Dešná pracoval Závodní výbor (ZV) ROH. Státní statek, národní podnik Dačice pod sebe postupně začlenil státní statek Dešnou, státní statek Český Rudolec a neprosperující JZD Županovice (1950 – 1955 Jednotné zemědělské družstvo Županovice).

V roce 1967 vznikl v Moravských Budějovicích družstevní podnik pro živočišnou výrobu vajec (27 JZD), v letech 1969–1972 pak přibylo 5 dalších Společných družstevních podniků (SDP) pro výrobu vepřového masa (33 JZD) a v roce 1970 byla v Moravských Budějovicích uvedena do provozu farma slepic. To bylo také období budování velkovýkrmen, v Dešné mezi obcí a Rancířovem výstavba velkovýkrmny prasat (Farma Dešná). V roce 1972 se všech 102 existujících JZD (pod SDP) sloučilo do Společného zemědělského podniku (SZP) Moravské Budějovice. Agrochemický podnik (ACHP) z roku 1973 rozvážel vápenatá a průmyslová hnojiva, zajišťoval letecké přihnojování a tzv. práškování (chemickou ochranu rostlin). Výstavbu velkokapacitních staveb SZP mělo na starosti Zemědělské stavební středisko (ZSS). Státní statek Dačice (1963–1975) a Jaroměřice nad Rokytnou se věnoval semenářství, v roce 1973 byly Jaroměřice začleněny pod Semenářský státní statek Třebíč. a Státní statek n. p., Dačice (1976–1977).