Český Krumlov

Historie

Pamětihodnosti

viz též|Český Krumlov (hrad a zámek)|Seznam kulturních památek v Českém K

Zámek

Zámek Český Krumlov je po Pražském hradě druhý nejrozsáhlejší zámecký areál v ČR. Původně gotický hrad byl přestavěn zejména v období renesance za vlády Viléma z Rožmberka. První přestavba v barokním slohu se odehrála v 17. století za vlády vévody Jana Kristiána I. z Eggenbergu, avšak kompletní a zároveň poslední významná přestavba, která dala komplexu jeho současnou podobu, proběhla za vlády Josefa I. Adama ze Schwarzenbergu, který nechal vystavět jak dnešní zámecké divadlo, tak i jedinečný Plášťový most. Jednou z rarit Českého Krumlova jsou i hradní medvědi, kteří jsou chováni od dob Rožmberků v hradním příkopu mezi I. a II. nádvořím.

Zámecký komplex, který je členěn na pět nádvoří, dnes tvoří několik větších celků:

• Dolní hrad – nejpůvodnější část hradu, tzv. Hrádek s dominující věží
• Horní hrad – hlavní část zámeckého areálu obklopující III. a IV. nádvoří
• Plášťový most – několikaposchoďové přemostění Jelení zahrady spojující zámek, barokní divadlo a zámeckou zahradu z roku 1764
• Zámecké barokní divadlo – jedno z mála dochovaných ba – založena v 2. polovině 16. století, , využívaným v letní

Domky ve Vnitřním městě

Vnitřní město je centrální městská část se spolu přiléhajícím Ostrovem, jež je zcela obklopena meandrem řeky Vltavy. Spojení s ostatními městskými částmi zajišťují tři mosty – Lazebnický most, most Dr. Edvarda Beneše, most Na Horní bráně; a tzv. Jelení lávka. Systém ulic s pravidelným náměstím je téměř nezměněn od doby svého založení. Nalezneme zde velký počet zachovalých městských domů – gotických, renesančních a v menší míře i barokních.

• Radnice – renesanční stavba ze druhé poloviny 16. století na náměstí Svornosti
• Pozůstatky městského opevnění
• Kašna s morovým sloupem – původně morový sloup z roku 1716 s přistavěnou kašnou z 19. století na náměstí Svornosti je dílem barokního sochaře Matěje Václava Jäckela, náklady hradila kněžna Marie Ernestina z Eggenbergu, na vyvýšených podstavcích jsou sochy svatého Václava, Víta, Jana Evangelisty a Judy Tadeáše, ve výklencích pak sochy svatého Rocha, Františka Xaverského, Šebestiána a Kajetána – pozdně gotický dům s&n – gotický trojlodní kostel z let 1408–1439 v Kostelní ulici
• Prelatura – sídlo českokrumlovské budova z let 1586–1588 vystavěná z příkazu Viléma z Rožmberka v Horní ulici
• Široká ulice, v minulosti využívaná k trhům

Kostel sv. Jošta na Latráni (2025)

Latrán

Latrán, kdysi samostatné město, je další historická čtvrť za řekou, severně od Vnitřního města, v podhradí zámku, ke kterému ve středověku správně náležela. S Vnitřním městem je spojen dřevěným Lazebnickým mostem a i zde nalezneme velké množství menších gotických domů. Při čtvrti leží i bývalá městská část tzv. Neustadt, dnes ulice Nové Město, kde bylo archeologickými výzkumy prokázáno nejstarší lidské osídlení ve městě z 5. tisíciletí před naším letopočtem.

• Budějovická brána (Latrán č. p. 104) – nejmladší a zároveň jediná dochovaná brána z původního středověkého městského opevnění. Byla zbudována nákladem Petra Voka z Rožmberka v letech 1598–1602 architektem Domenikem Benedettem Comettou z Eckthurnu.
• Kostel sv. Jošta – tzv. Německý kostel (ul. Latrán č. p. 6), původně gotický kostel z období kolem roku 1330 založený Petrem I. z Rožmberka, za Petra Voka z Rožmberka byl v letech 1594–1599 renesančně přestavěn (architekt Domenico Benedetto Cometta z Eckthurnu) a věnován krumlovským protestantům, tehdy byl zasvěcen Nejsvětější Trojici. Kolem roku 1615 byl kostel opět zasvěcen sv. Joštovi a až do roku 1773 ho spravovali jezuité, v tomto období byl barokizován. V roce 1787 byl za josefinských reforem zrušen. Od 20. století je využíván jako obytný dům. V budově také sídlí muzeum marionet.
• Zámecký pivovar – dříve Schwarzenberský pivovar, později pivovar Eggenberg, dnes areál Port 1560
• Minoritský klášter – dnes klášter Řádu Křižovníků s červenou hvězdou
• Klášter klarisek - součást komplexu krumlovských Klášterů

Plešivec

Plešivec je historická část předměstí a od roku 2003 samostatnou městskou památkovou zónou.

• Synagoga – první železobetonová konstrukce v Rakousku-Uhersku
• Plešivecké náměstí – velké množství renesančních domů
• Muzeum Fotoateliér Seidel – jeden z mála dochovaných a funkčních historických foto-ateliérů v Evropě

Zajímavosti

Chov medvědů

Na krumlovském zámku má chov medvědů tradici starou přes 400 let. Poprvé se medvědi v Krumlově objevili v 16. století. Jejich chovem chtěli Rožmberkové demonstrovat svůj údajný původ a příbuzenství s římským rodem Orsiniů. V hradním příkopu mezi I. a II. nádvořím je jejich chov doložen až po roce 1700 a s určitými přestávkami se tam chovají dodnes.

S krumlovskými medvědy také souvisí slavnost místních spoluobčanů probíhající každý rok na Štědrý den, tzv. Medvědí Vánoce. Dopoledne mohou děti i dospělí za dozoru medvědářů sestoupit do hradního příkopu a vlastnoručně vyrobené pamlsky připevnit na velký vánoční stromeček. Následně jsou vypuštěni medvědi, kteří si na pamlscích a také na vánočním stromečku za pozornosti všech přítomných pochutnávají.

V poslední době se tu chovali následující medvědi – medvědi hnědí (Ursus arctos) Kateřina (* 1985 Český Krumlov) a Vok (* 1985 Český Krumlov) a medvěd brtník (Ursus arctos arctos) Marie Terezie (* 1994 Innsbruck) . Medvěd Vok, pojmenovaný po Petru Vokovi, byl 12. července 2016 uspán kvůli zdravotnímu stavu a vysokému věku (31 let). Tento medvěd byl mimo jiné znám jako otec tří medvědů, kteří hráli v dětském seriálu Méďové. Jeho družka, medvědice Kateřina, pojmenovaná po Kateřině z Ludanic, byla utracena ve věku 32 let v květnu 2017. Medvědi se běžně dožívají 20 let. Novou generaci chovanou v Krumlově od léta 2019 představují medvědi hnědí Vilém (* 2017 Rusko), pojmenovaný po Vilému z Rožmberka, a Polyxena (* 2017 Rusk

Erby, znaky a symboly ve městě

Ve městě lze téměř na každém kroku pozorovat nejrůznější rodovou symboliku. Nejčastěji je to však vítkovská pětilistá růže. Pětilistou růži Rožmberků, kteří byli jedním z vítkovských rozrodů, tedy červenou růži na bílém poli, můžeme zahlédnout na velkém množství domů ve Vnitřním městě i na Latránu v nejrůznějších podobách. Ostatně všudypřítomnost tohoto ve městě symbolu dala jméno i největším krumlovským slavnostem – Slavnostem pětilisté růže.

Mimo také velmi početný symbol Schwarzenberské primogenitury v modro-bílém provedení s havranem klovajícím hlavu Turka, mohou návštěvníci pozorovat bohaté renesanční fasády městských domů, někdy až s nebývale komickým nádechem. Ve městě lze pozorovat detaily jako jsou domovní erby, fasádové náznaky oken, sluneční hodiny, výklenky se sochami nebo uměleckými díly. Prampouchy, nárožní kameny, kamenná koryta na vodu, veřejné nádrže na vodu a kašny, zbytky městského opevnění, kamennou dlažbu, boží muka, kamenné prvky na domech.

Na městské radnici jsou pak vyobrazeny znaky města, Českého království a rodové erby Eggenbergů a Schwarzenbergů.

Věžný Nácl a krumlovská fanfára

V minulosti bydlel na zámecké věži nad městem věžný. Ten od osmi hodin ráno do čtyř odpoledne v letních měsících zatroubil na trubku každou hodinu krumlovskou fanfáru. Podle tradice se mu říká Věžnej Nácl, podle nejznámějšího krumlovského věžného. Vedle povinnosti troubit fanfáru a tím udávat čas a případně ohlašovat požár ve městě, mohl věžný díky velkému rozhledu z věže odhadovat blížící se změny počasí. Měšťanům pak předpověď z věže sděloval pomocí barevných praporků. I když úřad věžného zanikl, dodnes je z věže hrána krumlovská fanfára každé tři hodiny od deváté hodiny ranní pomocí moderní techniky. O tzv. Věžném Náclovi dodnes koluje dětská říkanka.

Hřbitov

Na zdejším hřbitově v místní části Horní Brána se nachází kaple Bolestné Panny Marie. Jsou zde též udržované německé hroby. Mezi ně patří například hrob ředitele schwarzenberského panství Antona Wegwarta (1838–1898) nebo gymnaziálního profesora Gregora Hetteggera (1869–1928). Odpočívají tu ale také třeba akademický sochař Stanislav Zadražil (1931–2003) či zpěvák Petr Muk (1965–2010).

Zajištěná cesta

Na skalním útvaru Havraní skála na pravém břehu Vltavy v blízkosti městského historického centra je zajištěná cesta (via ferrata).

Osobnosti

Rodáci

• Záviš z Falkenštejna (1250–1290), představitel rodu pánů z Krumlova a přední Vítkovec
• Jan z Krumlova (1350??–1410), stavitel
• Štěpán z Krumlova (1400–1461), vrchní stavitel Solnohradského arcibiskupství
• Václav z Krumlova (1420?–1460), administrátor pražského arcibiskupství
• Václav z Rovného (1448–1531), humanista a kancléř Rožmberského dominia
• Kryštof Hecyrus (1520–1593), německý skladatel, básník a spisovatel
• Petr Vok z Rožmberka (1539–1611), poslední vladař domu rožmberského
• Jakub Horčický z Tepence (1575–1622), alchymista a lékař Rudolfa II.
• Anton Riedl (1910–1987), spisovatel
• Gertruda Engelová (1910–2003), lékařka v rámci československých jednotek v Sovětském svazu
• Miroslav Sedlák (1913–1981), politik
• Ruth Hálová (1926–2020), mikrobioložka a překladatelka jedna ze zachráněných židovských dětí sirem Nicholasem Wintonem
• Helmut Doyscher (1935–2014), spisovatel
• Anna Chromy (1940–2021), česko-rakouská malířka a sochařka
• Marian Jelínek (* 1963), hokejový trenér
• Petr Muk (1965–2010), zpěvák
• Jan Matura (* 1991), televizní moderátor

Osobnosti spjaté s městem

Egon Schiele, 1914

• Oldřich II. z Rožmberka (1403–1462), vladař Domu rožmberského
• John Dee (1527–1609), anglický alchymista a špion
• Vilém z Rožmberka (1535–1592), vladař Domu rožmberského
• Jakub Krčín (1535–1604), architekt a rybníkář
• Julio Caesar (1586?–1609), levoboček Rudolfa II.
• Jiří Bílek z Bilenberku (1588?–1657), jezuitský farář a prelát
• Bohuslav Balbín (1621–1688), jezuitský pedagog a literát
• Jan Kristián I. z Eggenbergu (1641–1710), vévoda krumlovský
• Marie Arnoštka z Eggenbergu (1649–1719), vévodkyně krumlovská
• František Jakub Fortin (1680–1763), schwarzenberský knížecí stavitel
• Adam František ze Schwarzenbergu (1680–1732), první krumlovský vévoda z rodu Schwarzenbergů
• Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu (1682–1741), regentka Schwarzenberského dominia
• Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (1722–1782), vévoda krumlovský
• Josef Rosenauer (1735–1804), stavitel Schwarzenberského plavebního kanálu
• Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888), iniciátor modernizace jihočeského hospodářství a průmyslu
• Ignác Spiro (1817–1894), zakladatel Větříňských papíren
• Arnošt Porák (1849–1918), průmyslník, zakladatel papíren Loučovice
• Josef Šmirous (1856–1925), městský rada, národní buditel a aktivista
• Josef Seidel (1859–1935), fotograf
• Hynek Gross (1859–1945), archivář, člen České královské společnosti nauk
• Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu (1860–1938), vévoda krumlovský a mecenáš
• Josef Kulich (1869–1944), praktický a schwarzenberský knížecí lékař, vlastenec a aktivista
• Adolf Schwarzenberg (1890–1950), hlava krumlovsko-hlubocké větve, antifašista
• Egon Schiele (1890–1918), rakouský malíř
• Vladimír Hašek (1892–1968), archivář, znovu-zakladatel Hudební školy po roce 1945
• Wilhelm Fischer (1894–1979), malíř
• Bohuslav Coufal (1895–1969), malíř, grafik a ilustrátor
• František Seidel (1908–1997), fotograf
• Jiří Záloha (1926–2009), archivář a promovaný historik
• Ondřej Macek (* 1971), cembalista a umělecký vedoucí barokního souboru Hof-Musici
• Lenka Husáriková (* 1975), česká malířka, absolventka Střední umělecké školy sv. Anežky
• Rudolf Mařík, učitel a vlastenec
• Jindřich Čapek, knižní ilustrátor
• Erik Sterzinger (1909–1980), redaktor Mladého Hlasatele hádankářských rubrik, propagátor turistiky