Rudolfov

Historie

Roku 1385 vydal král Václav IV. povolení Václavu Klaricovi z významné českobudějovické patricijské rodiny, že smí se svými kverky (členy důlního těžařstva) po dva roky prodávat stříbrnou rudu z dolu Monstrance na královských horách u Českých Budějovic. Byla zmiňována ves Vesce.

Kayser Rudolphstadt (Město císaře Rudolfa, později pouze Rudolfov nebo Rudolfstadt) bylo založeno roku 1585 z obce Velké Hory na základě výsadní listiny, kterou dne 30. 12. 1585 vydal německý císař a český král Rudolf II.V ní byl obci udělen status svobodného královského horního města s rozsáhlými privilegii. Město s převládajícím počtem evangelických věřících bylo centrem hornického života a sídlil v něm královský horní úřad. V okolí se již od 14. století nacházely významné stříbrné doly, ve kterých se těžba rudy slibně rozvíjela až do roku 1600. Město tehdy čítalo 250 domů a bylo tak jedním z největších na jihu Čech. Postupně se stalo nebezpečným konkurentem katolických Českých Budějovic. To se nezměnilo ani po roce 1610, když těžba a tavení stříbra začaly pomalu upadat pro vyčerpání dolů.

Konec Rudolfova jako významného města a soupeře Budějovic přišel s českým stavovským povstáním. V něm zůstaly Budějovice věrné císaři a katolické církvi, zatímco Rudolfov se k povstání připojil.

Když pak v roce 1619 táhla skrz jižní Čechy císařská vojska, neopomněli budějovičtí upozornit císařského generála Buquoye na neprominutelnou zradu Rudolfova, která dle nich musí být okamžitě a nekompromisně potrestána. Rudolfov byl dne 15. 6. 1619 císařským vojskem a českobudějovickým měšťanským praporcem, vedeným Fabiánem Welsem z Welsenbergu, vypleněn, vypálen a srovnán se zemí. Bylo zabito mnoho civilních obyvatel. Masakr mezi jinými nepřežil evangelický kazatel Martin Ziezner, jeho manželka a jejich šest dětí.

Zničené horní město postoupil Ferdinand II. v prosinci 1620 Českým Budějovicím. Toto své rozhodnutí znovu potvrdil královským dekretem vydaným v Řezně dne 8. listopadu 1630, ve kterém stavěl Rudolfovské na roveň obyvatelům českobudějovických předměstí. Poté se v nedalekém Týně nad Vltavou pořádala každoročně „velkolepá cvičení v dělostřelbě“, na něž kníže Lichtenštejn přispíval částkou 50 tisíc zlatých ze svého ohromného jmění.

Výraznější rozkvět pak prodělal Rudolfov v 19. století. Pošta zde byla zřízena 21. června 1869.

Při sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 1518 obyvatel, z toho 1205 národnosti československé a 318 národnosti německé. Po 2. světové válce pak došlo k odsunu německých obyvatel.

Počátky rudolfovské české školy

Dne 10. října 1882 byla v Rudolfově péčí Ústřední matice školské, jejíž českobudějovičtí členové pro rudolfovskou školu opatřili školní nábytek a učební pomůcky, otevřena česká, tzv. matiční, škola. Do té doby byla v Rudolfově jen škola německá. První třída této české školy byla v domě čp. 58 a hned ze začátku do této školy chodilo 79 dětí. Pro velký počet dětí byla dne 4. prosince 1882 otevřena druhá třída této české školy, a to v domě čp. 7. Prvním řídícím učitelem české rudolfovské školy byl pacovský rodák Josef Neumann, pomocným učitelem byl náchodský rodák Jan Jirman. Dne 9. března 1884 byl v Rudolfově založen místní odbor české matice školské. Dne 11. srpna 1889 proběhlo u vídeňského nejvyššího správního soudu jednání o zřízení české školy v Rudolfově, kde rudolfovské Čechy zastupoval August Zátka a z bývalé matiční školy se ve školním roce 1890/1891 stala škola veřejná. Při zápisu do české veřejné školy, který proběhl v srpnu 1890, se do této školy přihlásilo 216 dětí, pro které byly otevřeny tři třídy. V roce 1892 bylo vybráno místo pro stavbu nové budovy, ve které měla být jak česká, tak německá škola. Od té doby probíhaly různá jednání o stavbu nové školy, při kterém německá většina rudolfovské samosprávy odsouhlasila jen stavbu budovy pro německou školu, která byla dokončena a škola otevřena v roce 1908. Přitom ve školním roce 1906/1907 bylo do české (trojtřídní) školy zapsáno 259 dětí; do první třídy bylo zapsáno 107 dětí; některé děti musely ve třídě sedět na zemi nebo stát. Od 1. května 1908 byla v Rudolfově otevřena čtvrtá třída české školy. Dne 12. září 1911 byl pak položen základní kámen pro stavbu rudolfovské české školy v těsné blízkosti školy německé; vyučování v této škole bylo zahájeno ve školním roce 1912/1913. O stavbu české školy se zasloužil zejména rolník a politik (poslanec Říšské rady) Vojtěch Krž.

Další vývoj rudolfovského školství

Po 1. světové válce byly v původně německé školní budově dvě školy, a to škola německá a pak česká měšťanská škola. Po 2. světové válce a odsunu německých obyvatel Rudolfova obecná i měšťanská škola byly sloučeny. Od té doby byly provedeny dílčí stavební úpravy a v obou budovách sídlí Základní škola Rudolfov. Sedm osob bylo téhož roku v červenci souzeno okresním soudem v Českých Budějovicích, kde padly i nepodmíněné tresty. Na památku zásahu byla v roce 2010 na fasádu hostince „Na Americe“ umístěna pamětní deska.

Pamětihodnosti

Najdeme zde starobylý Perkmistrovský dům (muzeum), základní devítiletou školu s jídelnou, mateřskou školku, tělocvičnu, římskokatolický kostel Sv. Víta (výrazný orientační bod) s děkanstvím a Sbor smíření CČSH s farou. Z Rudolfova podle pověsti pochází zvon Bumerin z Černé věže v Českých Budějovicích.

• renesanční původně luteránský kostel sv. Víta ze druhé poloviny 16. století, po roce 1620 římskokatolický. V kostele bývala gotická socha Madony – tzv. Madona z Rudolfova, jedna z nejstarších v Čechách, dnes zapůjčená v Alšově jihočeské galerii v Hluboké.
• Perkmistrovský dům původně sídlo královského báňského úřadu z konce 16. století, později radnice, nyní Hornické muzeum
• bývalý renesanční zámeček, který nechal okolo roku 1590 postavit těžař Jan Hölzl ze Sternsteinu, dalšími majiteli byli majitelé hlubockého panství – Malovcové z Malovic a Baltazar Marradas, který zámek přestavěl, od roku 1661 byli majitelé Schwarzenbergové, kteří jej v roce 1768 přenechali vojenské správě.

Památníky

• Pomník Obětem 1. a 2. světové války
• Pamětní deska, připomínající Vojtěcha Krže, umístěná na školní budově
• Pamětní deska připomínající rozehnání koncertu dne 30. března 1974
• Památník Martinu Stáhalíkovi, leteckému akrobatovi

Osobnosti

Jedná se o osoby, které jsou nějakým způsobem spjaty s městem, buď se zde narodily, zemřely anebo v něm nějakou dobu pobývaly. Osobnosti jsou řazeny podle abecedy.

• Jakub Achart – kněz, který v letech 1713–1734 působil v Rudolfově, neobyčejně schopný kněz, kterému se mj. nakrátko podařilo obnovit místní těžařství
• Josef Bartuška (1898–1963), byl českým básníkem, malířem, publicistou, hudebníkem, divadelníkem i filmařem, patřil k nejvšestrannějším osobnostem české meziválečné avantgardy. V Rudolfově působil jako učitel a zemřel zde.
• Miroslav Bedřich Böhnel (1886–1962), spisovatel, středoškolský profesor, prozaik a dramatik, napsal mj. knihu Dějiny města Rudolfova
• Paul Hadlatsch (1912–1954), vynálezce a vysokoškolský učitel, prožil zde mládí
• Jan Holub (1942–2018), plochodrážní jezdec a mistr republiky jednotlivců z let 1968 a 1969
• Jan Hromádka (1886–1968), geograf, geolog a geomorfolog, zemřel zde
• Salomon Gottfried Job, zdejší malíř ve druhé polovině 17. století
• Matyáš Václav Klaudi (1778–1824), rudolfovský rodák, historik Rudolfova, magistrátní rada v Českých Budějovicích a zakladatel budějovické nemocnice
• Vojtěch Krž (1861–1924), politik, říšský poslanec
• Josef Kříž, akademický sochař a malíř (* 1932)
• Zdeněk Mathauser (1920–2007) byl český vysokoškolský učitel, rusista, dále pak estetik a literární vědec
• Leopold Matouš, legionář, politik, diplomat, majordomus prezidenta Edvarda Beneše
• Milada Persanová (* 1906), malířka, narozena v Rudolfově
• Josef Plojhar, ministr zdravotnictví v letech 1948–1968, v roce 1939 působil jako kněz v Rudolfově
• Jiří Probošt (1880–1953) akademický malíř, od 30. let až do své smrti žil v Rudolfově
• Marie Skálová (1924–1996) učitelka, průvodčí na dráze, vychovatelka, spisovatelka a signatářka Charty 77
• František Sobíšek (1920–2013), farář
• Martin Stáhalík (1962–2001), letecký akrobat
• Jiří Vančura, herec
• Josef Vandas, farář
• Jiří Zeman (1926–1996), akademický malíř, pedagog
• Miloslav Ziegler (1943–2023), československý fotbalista, útočník