znak Hartmanice
Hartmanice

Památky

  • Kostel sv. Kateřiny – pův. gotický kostel z 15. stol., v 18. stol. přestavěn částečně barokně
  • Horská synagoga – budova vystavěná na náklady hartmanicko-kundratické židovské obce roku 1881. V průběhu druhé světové války přestavěna na truhlářskou dílnu, podobnému účelu sloužila synagoga i v poválečných letech, později také jako objekt státních lesů a armádní sklad pneumatik. V 80. letech budova předána MNV k demolici, ke které ale nedošlo, objekt celá 90. léta chátral, byl navrácen Plzeňské židovské obci, která jej však pro nedostatek peněz musela prodat soukromníkovi. Po roce 2002 bylo postupně započato s náročnou rekonstrukcí, která byla dokončena v roce 2006. Dnes sídlo Památníku Hartmanice.
  • Šumavské stavení č. 37 – 19. stol., inspirováno volarským domem
  • Kostel sv. Vintíře na Dobré Vodě – barokní poutní kostel z roku 1706, zasvěcen jako jediný na světě „Sv.“ Vintířovi na místě původní kaple. V období existence VVP Dobrá Voda využíván jako skladiště, kompletně zrekonstruován v roce 1995 k 950. výročí úmrtí Sv. Vintíře. Kostel byl do roku 2001 vybaven unikátními skleněnými plastikami – největším skleněným oltářem na světě, vážícím 4 tuny, a 14 dílnou skleněnou křížovou cestou. Prohlídky kostela zajišťuje Muzeum Dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě.
  • Zámeček Dolejší Krušec – patrový barokní zámeček z 18. stol.
  • Zámeček Hořejší Krušec – empírový zámeček vystavěný kolem roku 1800
  • Zámek Dolejší Těšov – raně barokní zámek ze 17. stol.
  • Zámek Kundratice – empírový zámek z 2. pol. 18. stol. na místě původní tvrze
  • Umrlčí prkna Kochánov – nad osadou 2 umrlčí prkna, jedna z posledních dodnes zachovalých. Pokud nebožtík zemřel v zimě, kdy nebylo možné vykopat hrob, byl uložen venku na zdobené prkno. Na jaře byl pak pohřben a prkno vystaveno na místě, kam zesnulý rád chodíval.
  • Mochov – zachovalé objekty lidové šumavské architektury

Historie

První zmínka o Hartmanicích pochází z roku 1219, další z roku 1315. Původní osada na tzv. Březnické stezce spojující Čechy s Bavorskem vznikla za účelem výběru cla. Hartmanice patří mezi nejstarší sídla v této části Šumavy, jež byla Kelty nazývána „Gabreta“. Od konce 13. století se zde těžilo zlato a došlo tak k rozkvětu městečka, které mohlo být v roce 1320 za vlády Jana Lucemburského povýšeno na „královské svobodné zlatohorské město“. Do toho roku patřily Hartmanice k panství Velhartice, v pozdějších letech již náležely k hornímu právu Kašperských Hor.

V letech 1603–1848 náležely Hartmanice i s okolím městu Sušici. Během třicetileté války bylo městečko vypáleno a několik let bylo zcela pusté. Až po roce 1650 byly Hartmanice opět obydleny, české obyvatelstvo zde však nahradili švábští Němci, kteří zde tvořili naprostou početní většinu až do roku 1918.

V polovině 19. století dochází ke zrušení nevolnictví, s čímž souvisí i vznik nových správních jednotek – okresů. Hartmanice připadly logicky pod okres Sušice, v roce 1875 vznikl menší soudní okres se sídlem v Hartmanicích, který zahrnoval okolní „německé“ obce sušického okresu. V roce 1869 byla v Hartmanicích založena pošta, roku 1873 pak hasičský sbor. Na sklonku 19. století bylo v Hartmanicích zajímavé národnostní složení – kromě převažujících Němců zde po roce 1847 vznikla relativně početná židovská komunita čítající téměř 120 osob v roce 1890 (13 % obyvatel městečka). Ve stejném roce zde žilo pouze 7 česky hovořících osob.

Ke zvratu došlo po první světové válce a po vyhlášení samostatnosti ČSR roku 1918. Zatímco v roce 1910 žilo v Hartmanicích pouze 8 Čechů a Němci tvořili 90 % populace, při sčítání v roce 1921 bylo v Hartmanicích přihlášeno již 73 osob československé národnosti a podíl Němců poklesl na 81 %. Na nárůst počtu Čechů v Hartmanicích mělo určitě kladný vliv založení české školy v roce 1920. Po Mnichově v roce 1938 byl celý soudní okres Hartmanice odstoupen Německu. Židovská komunita za druhé světové války zanikla, mnoho jejích členů zahynulo v koncentračních táborech. Koncem války, v dubnu 1945 procházel Hartmanicemi pochod smrti žen z koncentračního tábora Helmbrechts do Volar. Nelidské podmínky pochodu si vyžádaly dvanáct obětí, které jsou pohřbeny na hartmanickém židovském hřbitově.

Bezprostředně po osvobození v květnu 1945 se celé městečko navrací pod českou správu – zdejším Němcům je konfiskován majetek a dochází k jejich odsunu. Na jejich místo přicházejí dosídlenci z Čech a Slovenska, vč. volyňských Čechů a slovenských Rumunů. Po roce 1948 dochází k zestátnění veškerých provozů, vzniká státní statek.

V roce 1952 byl na území rozprostírajícím se mezi Hartmanicemi a „problematickou“ hranicí s NSR vyhlášen vojenský výcvikový prostor se sídlem na Dobré Vodě. V centru VVP se nachází vesnice Prášily, téměř veškerá další sídla v jeho obvodu zanikají. Hartmanice se tak nacházejí na výspě „přístupné“ části Šumavy, ačkoliv jsou od hranice vzdáleny ještě dost daleko (13 km vzdušnou čarou).

V roce 1960 byl zrušen okres Sušice, a Hartmanice, společně s jeho dalšími obcemi vč. vlastní Sušice, přecházejí pod rozlehlý okres Klatovy, který se stal součástí nově vzniklého Západočeského kraje se sídlem v Plzni. V období socialistické výstavby se Hartmanice staly střediskovou obcí, což jim přineslo alespoň částečný rozvoj na úkor jejich osad. V průběhu 70. a 80. let se buduje nová budova pošty a zdravotního střediska, samoobsluha Jednoty a nový hotel Vintíř. Na jihovýchodním okraji městečka vzniká rozsáhlá nová výstavba tvořená panelovými bytovkami a řadovými domky. Zatímco počet obyvatel vlastních Hartmanic rostl (z pouhých 354 v roce 1950 na 751 v roce 1991), osady zaznamenávají trvalý a dosti drastický pokles obyvatel, který činí celkovou bilanci počtu obyvatel v období let 1950–1991 zápornou (viz tabulka obyvatelstvo).


Oficiální web město Hartmanice:
www.muhartmanice.cz

PSČ Hartmanice: 341 42 až 342 01

Počasí

Počasí

Zdroj textu cs.wikipedia.org

V okolí