Žulová (Okres Jeseník)

Historie

Do 18. století

Předpokládá se, že na území Žulové existovala vesnice Sestrechovice (Sestreccovici) zmiňovaná v tzv. Liber fundationis vratislavských biskupů z doby kolem roku 1300, u které tehdy rytíř Jan z Wüstehube postavil hrad Frýdberk (Vridebergk). Rytíři Wüstehubové ovládali v té době značnou část česko-moravsko-slezského pomezí a patřili k obávaným plenitelům okolních majetků, zejména církevních. Někdy před rokem 1340 získali hrad Haugvicové, rovněž obávaní plenitelé, od nichž jej nakonec roku 1358 koupil vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé. Tehdy k hradu patřilo rozsáhlé panství, ke kterému patřily Skorošice, Tomíkovice, Heřmanice, Travná, Vilémovice (patrně dnešní Nové Vilémovice, ale možná též Staré Vilémovice, Alt-Wilmsdorf, nyní Wilamowa), Schwammelwitz (dnes Trzeboszowice), Mösen (dnes Meszno), Kaindorf (dnes Kijów) a Markersdorf (dnes Łączki). Střediskem biskupského panství zůstala Žulová až do konce patrimoniální správy roku 1850.

Vesnice Sestrechovice se již ale nepřipomíná - jen roku 1358 svobodný dvůr Strakkenhain, snad její nástupce. Osada u hradu se nazývala po něm Frýdberk a roku 1358 se uvádí jako městečko (oppidum), i když jeho hospodářský význam zůstával omezený. Roku 1377 je ve Frýdberku poprvé zmiňováno dědičné fojtství, s poměrně malým majetkem i rozsahem práv. O tom, zda byly hrad a městečko přímo poškozeny za husitských válek, nejsou přímé zprávy. V každém případě se však vojenské konflikty 15. století a doba zástavy hradu a panství (1449-1534) nepříznivě odrazily na prosperitě městečka. Přesto se zde v 15. století zmiňují dvě sklárny a těžba stříbra. Až druhá polovina 16. století znamenala nový rozvoj Jesenicka - byly obnovovány zaniklé vsi a zakládány nové osady a panské dvory (u Žulové vznikl nový tzv. Dolní dvůr roku 1594) a biskup Martin Gerstmann provedl rovněž renesanční rekonstrukci hradu.

Rozvoj městečka byl však zastaven třicetiletou válkou. Hrad byl dobyt a pobořen švédským a polským vojskem roku 1639, městečko poničeno zejména v dalším tažení Švédů roku 1642. Hradní budovy sloužily dosud jako správní středisko biskupského panství, obranný význam však ztratily a od počátku 18. století byly využity jako panský pivovar.

Žulová se zatím po ničivém požáru roku 1657 vzpamatovala, podhradí se postupně rozšiřovalo o řemeslnické dílny i dvory a městečko začalo usilovat o přiznání městských výsad. Působily zde sice některé typicky městské instituce (jako již roku 1616 doložený střelecký spolek a od roku 1667 také několik řemeslnických cechů, z nichž prvním byl cech tkalců), hospodářsky však stála ve stínu okolních měst, nebyla příliš lidnatá a historických dokladů o dřívějším městském statutu se nedostávalo. S biskupskou podporou nakonec obci císař František II. "obnovil" údajně shořelá městská práva listinou ze dne 12. ledna 1793.

19. a počátek 20. století

Povýšení na město přimělo nově vzniklou samosprávu pracovat na jeho vnějším vzhledu: roku 1804 bylo upraveno náměstí a odstraněny z něj dvory a chlévy. Bylo ale také třeba zřídit další dvě instituce, které Žulové dosud chyběly: školu a farnost. Škola vznikla z biskupského nařízení roku 1801, roku 1900 měla dvě třídy. Místo pro stavbu kostela se hledalo delší dobu, až roku 1805 věnoval biskup městu bývalý hrad a budovy pivovaru byly v letech 1809-1810 přestavěny na kostel sv. Josefa. U něho byla roku 1813 založena místní duchovní správa, zprvu jen lokální kuracie, která byla roku 1870 povýšena na faru. Do té doby patřila Žulová k faře ve Skorošicích a ve městě žádný kostel nebyl, pouze mariánská poutní kaple na Boží hoře postavená v letech 1712-1713. Ta sice za Josefa II. (1784) unikla zrušení, ale uctívaný obraz Panny Marie musel být předán farnímu kostelu ve Skorošicích, kde roku 1833 podlehl požáru. Ani město neuniklo pohromám: povodni roku 1829, epidemii cholery roku 1832 a požáru roku 1843.

V červenci 1997 postihly také Žulovou povodně. O rok později byla ukončena výuka v kamenickém učilišti, čímž nastal konec 112-leté tradice. Její budovy nyní slouží jak výchovný ústav a od roku 2008 i střední škola pro mládež s poruchami chování a drogově závislé.

Dne 10. října 2006 byl obci vrácen status města.

Žulová je členem Mikroregionu Žulovsko, svazku obcí vzniklého v roce 2003. Město je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník, a od roku 1997 Euroregionu Praděd.

Osady

K Žulové náleží osada Starost (německy a do roku 1948 i česky Sorge, nyní jen základní sídelní jednotka). Nachází se 1,25 km jihovýchodně od Žulové, směrem na Vápennou. Zmiňuje se již roku 1590 a byla založena vratislavským biskupem nedlouho předtím. Její obyvatelé pracovali především na zdejším novém biskupském dvoře. Starost měla roku 1930 22 domů, nyní (2001) 25.

Skupina domů zvaná Andělské Domky (dříve též správněji Englovy Domky, něm. Engelhäuser) leží 1,5 km jihovýchodně směrem na Černou Vodu. Roku 1930 zde bylo 11 domů a 59 obyvatel.

Správní vývoj

Správní příslušnost Žulové od roku 1848

1848 vévodství slezské, kraj opavský, Nisské knížectví, panství Frýdberk

od 1. ledna 1850 do roku 1855 vévodství slezské, politický okres Frývaldov, soudní okres Vidnava
od roku 1855 do roku 1868 vévodství slezské, smíšený okres Vidnava
od roku 1868 do 30. listopadu 1928 vévodství slezské / země slezská, politický okres Frývaldov, soudní okres Vidnava
od 1. prosince 1928 do 31. ledna 1949 země moravskoslezská, politický okres Frývaldov (od 1947 Jeseník), soudní okres Vidnava
- kromě: od 1. října 1938 do května 1945 "sudetoněmecká území", od 15. dubna 1939 jako říšská župa Sudety / Reichsgau Sudetenland; (od 1. května 1939) vládní obvod Opava / Regierungsbezirk Troppau; (od 20. listopadu 1938) Landkreis Freiwaldau, Amtsgericht Weidenau
- od 31. května 1945 Slezská expozitura země Moravskoslezské
od 1. ledna 1949 do 30. června 1960 Olomoucký kraj, okres Jeseník
od 1. července 1960 do 31. prosince 1995 Severomoravský kraj, okres Šumperk
od 1. ledna 1996 do 31. prosince 1999 Severomoravský kraj, okres Jeseník
od 1. ledna 2000 Olomoucký kraj, okres Jeseník

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel Žulové podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:

Celé město Žulová (tj. včetně Tomíkovic)

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001 Počet obyvatel

1606	1698	1679	1799	1846	1883	2186	2363	1214	1241	1349	1373	1437	1333	1370

↑ z toho: 135 Čechoslováků, 1975 Němců, 20 Maďarů; 2144 řím. kat., 20 evang., 10 čsl., 8 bez vyzn.
↑ z toho: 1270 Čechů, Moravanů a Slezanů, 74 Slováků, 30 Němců, 2 Poláci; 285 řím. kat., 2 čsl. hus., 12 evang., 2 pravosl., 910 bez vyzn.

Ve městě Žulová je evidováno 364 adres : 352 čísel popisných (trvalé objekty) a 12 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 299 domů, z toho 272 trvale obydlených.

Samotná Žulová

Rok 1805 1833 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001 Počet obyvatel

714	1003	941	1058	1074	1157	1232	1231	1478	1614	892	939	997	1059	1174	1100	1124

↑ z toho: Žulová 931, Starost 72
↑ z toho: 126 Čechoslováků, 1279 Němců, 20 Maďarů; 1438 řím. kat., 20 evang., 10 čsl., 7 bez vyzn.
↑ z toho: Žulová 1287, Starost 191
↑ z toho: Žulová 1067, Starost 57

V samotné Žulové je evidováno 280 adres : 276 čísel popisných (trvalé objekty) a 4 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 229 domů, z toho 210 trvale obydlených.

Církevní správa

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá Žulová do dvou farností:

Žulová do farnosti Žulová,
Tomíkovice do farnosti Skorošice

Obě farnosti patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské. Farnost Žulová je administrována excurrendo z Vidnavy, farnost Skorošice z Bílé Vody.

Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru Javorník u Jeseníku. Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku, kde se nachází rovněž farnost pro pravoslavné věřící.