Jičín

Historie

Osídlení území Jičína a okolí je zaznamenáno již z mladší doby kamenné. V době římské zde žili Keltové. Z této doby se zachovaly šperky, nástroje a další předměty, které si lze prohlédnout v jičínském muzeu. Po Keltech přišli do oblasti Sl Jičína, mědiryt z roku 1756 od Josefa Sikory Kolem roku 1300 bylo město založeno jako královské v místě dnešního Starého Místa. Brzy bylo přeneseno severněji asi o 2 km na ploché návrší, chráněné řekou Cidlinou. První písemná zmínka se nachází v zakládací listině strahovského kláštera z dvanáctého století. Jičín jako statek je pak zmíněn v listině z roku 1293 Guty Habsburské čili Jitky, manželky Václava II., po níž se podle jedné z hypotéz dodnes nazývá. Ve své době však byla královna známa pouze jako Guta, tedy nejde asi o pravděpodobnou verzi. Odvození názvu města od jména domnělého lokátora Jíky odporuje fakt, že zmíněné křestní jméno v době založení města není doloženo. Třetí možnost, odvození od výskytu množství „díků“ (divoké černé zvěře) uvádí jako původní podobu jména města Dičín. nebo kamenná vodárenská věž. Po vévodově smrti bylo město Jičín vypleněno švédskými a císařskými vojsky. České země byly násilně rekatolizovány a Jičín nebyl výjimkou. Tovaryšstvo Ježíšovo přišlo do města v zimě roku 1622. V roce 1628 zde založilo gymnázium a Jezuitská ko z roku 1803 Na počátku století byla vybudována sít císařských silnic a zlepšilo se spojení s okolními městy. Jičínské náměstí bylo roku 1786, poprvé od Valdštejnových časů, znovu vydlážděno. Byla zbořena Velišská brána, Pražská brána a kaple sv. Jana Křtitele. Hradby přestaly být udržovány. Valdická brána byla opravena v roce 1840 a stala se symbolem města. Rozrůstalo se především Valdické předměstí. V roce 1823 zde byla postavena soukromá nemocnice a v roce 1841 hostinec Hamburk. Seminární dvůr na Holinském předměstí byl přestavěn roku 1793 na poštu. Ta zde sídlila do roku 1877. Vodárenská věž byla v roce 1845 modernizována. Poblíž, na rybníku Kníže byla ve stejném roce vybudována vojenská plovárna. Uprostřed židovského ghetta, v severovýchodní části Starého města byla v roce 1784 postavena synagoga. Většinu domů vnitřního Starého města empírově přestavěl mezi lety 1840 –1852 stavitel Josef Opolzer.

Gymnázium bylo obnoveno v roce 1807. Působila zde řada učitelů jako například František Ladislav Rieger, první profesor češtiny Josef Chmela, spisovatel Antonín Fáhnrich nebo František Šír a Karel Šimon Macháček. Ze studentů lze jmenovat například Františka Ladislava Riegera, fyzika Františka Adama Petřinu, slavistu Josefa Koláře, nebo Josefa Schóbla a další. V devatenáctém století se město stalo jedním z center českého národního obrození. Knihtiskárna, kterou provozoval od roku 1815 František Jan Kastránek, vydávala jarmareční písničky nebo soukromé i úřední tisky, ale i publikace Františka Šíra, Josefa Hollmana, Františka Vetešníka a dalších autorů. V roce 1848 ve městě vznikla také národní garda.

V roce 1850, když začalo platit nové správní rozdělení země, se město stalo krátce sídlem Jičínského kraje. Po zrušení politických krajů v roce 1862, zde zůstalo sídlo krajského soudu a okresního hejtmanství.

Od roku 1888 začala ve městě působit Marečkova cihelna a mlýn. V roce 1907 byla založena Rousova továrna na piana a o rok později Friedrichova koželužna na Novém městě. Vznikaly i další tiskárny. V roce 1862 otevřel kamenotiskárnu František Návesník, o deset let později začal provozovat tiskárnu Antonín Čapek a v roce 1896 vznikla tiskárna Kabátníkova.

Bylo postaveno několik školních novostaveb. Vedle nižších škol byla postavena v roce 1867 reálka, v roce 1883 budova gymnázia. Následující rok byl otevřen nový učitelský ústav. Mezi lety 1859 až 1873 byl také dostaven kostel sv. Jakuba Staršího.

Po roce 1989 došlo k privatizaci státních společností. Ve městě vznikla nová průmyslová zóna.

V letech 1994–2002 byl starostou Jičína pozdější senátor MVDr. Jiří Liška. Roku 2012 byl po odvolání předchozího starosty (2002–2012) znovuzvolen. V roce 2014 jej nahradil Jan Malý (zvolen za ANO).

Pamětihodnosti

Viz též|Seznam kulturních památek v

• Zbytky městských hradeb na jihovýchodním okraji historického města (za kostelem svatého Jakuba) končí Valdickou branou. Kamenná hranolová věž z let 1568–1570 byla různě upravována, dřevěný ochoz a jehlanovitá střecha jsou z romantické přestavby z roku 1840. Valdickou branou se vstupuje kolem kostela svatého Jakuba do jihovýchodního rohu Valdštejnova náměstí.
• Valdštejnovo náměstí, téměř pravidelné a mírně svažité obdélné náměstí, asi 150 metrů dlouhé, si zachovalo úplné podloubí po všech čtyřech stranách, včetně zámku, který tvoří jeho jihovýchodní část. Měšťanské domy z velké části raně barokní, většinou s fasádami a někde i přistavěným druhým patrem z 19. století. Nejcennější domy stojí v jihozápadní a západní části náměstí. Dále se zde nachází Mariánský sloup z roku 1702, sochy na podstavci jsou z roku 1795, a dvě kašny: Korunovační (kamenný pavilon z roku 1834) a Amfitrité z roku 1836 se sochou od Jana Suchardy.
• Zámek, rozlehlá obdélná dvoupatrová stavba, kterou založil kolem roku 1500 Mikuláš Trčka z Lípy, roku 1608 rozšířil Zikmund II. Smiřický a po roce 1624 přestavěl Albrecht z Valdštejna. Téměř čtvercová budova se třemi nádvořími, zčásti s arkádami. Průčelí do náměstí s rohovými arkýři má stejné podloubí jako okolní měšťanské domy. Podoba fasády se dvěma nevýraznými rizality a plochými trojúhelnými štíty je patrně z roku 1775. V části zámku sídlí Královéhradeckým krajem zřizované Regionální muzeum a galerie v Jičíně.
• Barokní kostel svatého Jakuba Staršího u Valdické brány měl sloužit jako katedrála biskupství, které Valdštejn v Jičíně plánoval. Pozoruhodnou centrální stavbu postavili v letech 1627–1634 italští umělci, snad podle plánů a pod vedením A. Spezzy a N. Sebregondiho. Pravidelný půdorys ve tvaru řeckého kříže doplňují v rozích čtyři mohutné nízké věže, půlkruhový chór je obrácen k jihu. Střední prostor je zaklenut plochou kupolí s iluzivní freskou (kolem 1770), v presbytáři jsou dvě veliká obdélná okna. Vnitřní zařízení vzniklo po požáru roku 1768, hlavní průčelí dokončeno v novoklasicistním slohu až v letech 1865–1867. Za kostelem je patrová barokní budova arciděkanství s mansardovou střechou a jednoduchou výzdobou.
• Farní kostel svatého Ignáce na náměstí Svobody (nedaleko jihozápadního rohu Valdštějnova náměstí), založen počátkem 14. století. V 15. století přestavěn na síňové trojlodí a po požáru zaklenut roku 1597 plochou renesanční klenbou na šest toskánských sloupů, které loď dělí na 3 x 4 pole. Presbytář gotický s vnějšími opěráky má gotickou hvězdicovou klenbu, okna hrotitá s kružbami. Roku 1622 byl svěřen jezuitů

• Bývalá synagoga v ulici Na příkopech (severovýchodně od Valdštejnova náměstí), Židovská ulice s židovskou školou a židovský hřbitov u Valdické obory.
• Věž Jičín je renesanční vodárenská stavba na hrázi rybníka Kníže, poprvé doložená roku 1502 a přestavěná Vilémem Trčkou z Lípy roku 1543 (v historických pramenech zvaná prostě "Věž"). Váže se k ní pověst o Smilném Janovi. Dnes slouží jako romantické ubytování a umělecká galerie.
• V Koněvově ulici na severozápadě města stojí vila Dóry Němcové z roku 1910 podle návrhu Dušana Jurkoviče a řada dalších moderních vil.
• Lipová alej na severovýchodě města, vysázená na příkaz Albrechta z Valdštejna, končí Valdštejnskou lodžií od A. Spezzy a parkem Libosad.
• Návrší Čeřovka s novogotickou rozhlednou Milohlídkou z roku 1844
• První základní škola
• Obchodní akademie z roku 1928 podle návrhu jičínského stavitele Č. Musila, který projektoval také nemocnici a další školy.
• Lepařovo gymnázium v budově z roku 1883
• Na Novém Městě za řekou špitální a hřbitovní kostel P. Marie de Sale, původně Nejsvětější Trojice, založený 1628 a dokončený až 1663. Jednolodní obdélná stavba s půlkruhovým presbytářem a kaplemi a hranolovou věží v průčelí. Cenné barokní zařízení z doby po roce 1730.
• Sochy a pomníky:
• Socha svatého Václava z roku 1743 při Moravčické cestě
• Sloup Panny Marie Rušánské z roku 1749 na Komenského náměstí
• Pomník padlým z roku 1867 na Letné
• Pomník Mistra Jana Husa od A. Suchardy z roku 1872 v Husově ulici, nejstarší v Čechách
• Pomník Karla Havlíčka Borovského od J. Říhy z roku 1906
• Hvězdárna v Raisově ulici na západním okraji města
• Zebín (399 metrů) nad Valdicemi, severovýchodně od města, s kapličkou Maří Magdalény
• Valdická kartouza, někdejší klášter řádu kartuziánů ve Valdicích založený Albrechtem z Valdštejna, dnes nápravné zařízení, jedna z nejstřeženějších věznic Česka

Další stavby

• Harrachovský dům
• Poesiomat – jižně od Valdické brány mezi kostelem a hradbami

Osobnosti

• Jakub Baševi z Treuenburka (1580–1634), náboženský hodnostář židovské obce
• Albrecht z Valdštejna (1583–1634), vojevůdce a politik, nejvyšší velitel císařsko-ligistických vojsk v třicetileté válce (generalissimus)
• Jan Barner (1643–1708), římskokatolický kněz – jezuita, filolog, kazatel a překladatel Bible svatováclavské
• František Šír (1796–1867), dlouholetý gymnazijní profesor a národní buditel na Jičínsku
• František Cyril Kampelík (1805–1872), zakladatel družstevních záložen
• Josef Walter (1815–1890), český pedagog, ředitel učitelského ústavu v Jičíně (1871–1875)
• Antonín Zefyrin Maloch (1823–1880), středoškolský profesor, historik, topograf
• Vladislav Šír (1830–1889), lékař, přírodovědec, organizátor spolků
• Jan Gebauer (1838–1907), bohemista
• Marianna Pečírková (1838–1904), vydavatelka Pečírkova Národního kalendáře
• František Klouček (1849–1939), právník a politik, poslanec zemského sněmu
• Irma Geisslová (1855–1914), spisovatelka
• Kajetán Tichý (1859–1937), kantor a hudební skladatel
• Josef Štefan Kubín (1864–1965), spisovatel, folklorista
• František Kaván (1866–1941), malíř-krajinář, básník a překladatel z ruštiny
• Ema Pechová (1869–1965), herečka, matka herce Ladislava Peška
• Karl Kraus (1874–1936), rakouský spisovatel, dramatik, básník, novinář
• Josef Gočár (1880–1945), architekt
• Vlastislav Hofman (1884–1964), architekt, urbanista, malíř, grafik
• Josef Váchal (1884–1969), malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář, spisovatel a básník
• Jaroslav Novotný (1886–1918), hudební skladatel
• Karel Kazbunda (1888–1982), historik a archivář
• Čeněk Musil (1889–1947), architekt, který významně ovlivnil vzhled města
• Jaroslav Lisý (1895–1943), legionář a generál, náčelník štábu a velitel odbojové organizace Obrana Národa v Praze
• Josef Baše (1897–1943), legionář, důstojník,velitel odbojové organizace Obrana Národa v Berouně
• Jaroslav Seifert (1901–1986), básník, spisovatel a novinář, nositel Nobelovy ceny za literaturu
• Zdeněk Tomáš (1915–1999), dirigent a sbormistr
• Zdeněk Řehoř (1920–1994), herec
• Josef Hiršal (1920–2003), básník a překladatel
• Josef Smolík (1922–2009), evangelický teolog, duchovní ČCE, vysokoškolský pedagog
• Jiří Mošna (1928–2010), římskokatolický kněz a osobní arciděkan
• Jiří Horák (fyzik) (1929–2023), fyzik
• Robert Kvaček (1932–2024), profesor, historik a držitel medaile za zásluhy I. stupně (2021)
• Andrej Stankovič (1940–2001), slovenský a český básník a literární a filmový kritik
• Miloš Šejn (* 1947), výtvarník a performer
• Josef Novotný (* 1949), český politik
• Antonín Forbelský (* 1963), římskokatolický kněz
• Michal Suchánek (* 1965), herec, moderátor a bavič
• Martin Sitta (* 1968), herec
• Pavel Grohman (1970–2008), bubeník, člen skupiny Chinaski
• Michal Malátný (* 1970), zpěvák, člen skupiny Chinaski
• Pavel Hošek (* 1973), religionista
• Veronika Sedláčková (* 1973), novinářka, televizní redaktorka
• Miluše Bittnerová (* 1977), herečka
• Jana Plodková (* 1981), herečka
• Jaroslav Soukup (* 1982), biatlonista
• Daniel Krejčík (* 1994), herec
• Zdislava Pokorná (* 1998), investigativní novinářka